Bzenecká kudlanka

Už tomu bude rok, co jsem na louce v Koryčanech s přítelkyní našel kudlanku nábožnou (přesněji řečeno našla ji ona :-)). V tu chvíli se mi v hlavě zrodila myšlenka nějakého společného fototripu. Ihned jsem tento nápad probral s Jirkou Hodečkem, který mi navrhnul bzeneckou lokalitu, kde má údajně žít poměrně velké množství těchto úžasných tvorů. Slovo dalo slovo a plán byl na cestě. Vzhledem ke končící se sezóně jsme jej však museli nechat až na další léto. Rok uplynul jako voda a začali jsme plánovat koho pozvat a koho ne.

autor fotografie: Tomáš Valenta

autor fotografie: Jirka Hodeček

I když jsme doufali, že se této akce zúčastní většina našeho fotoklubu, nakonec jsme byli jen tři: Tomáš Valenta, Jirka Hodeček a Mirek Hrdý. Nakonec se k nám ještě připojil Ondra Prosický s Petrem Bambouskem a druhý den nás přijela poctít svou návštěvou Hanka Skoblová (Pokrupová) se svým manželem.

autor fotografie: Tomáš Valenta

Autor fotografie: Jirka Hodeček

Bylo páteční dopoledne, když jsme s Jirkou vyrazili na vlak směr Bzenec. Již při cestě na vytipovanou lokalitu jsme našli naši první kudlanku. Ta nás dosti zdržela, jelikož jsme neodolali a prostě jsme ji museli zvěčnit na našich paměťových kartách. Po mohutném cvakání závěrek jsme se rozhodli jít dál, hledat nějaké pěkné místo na stanování. Zhruba kolem sedmé hodiny večerní mi volal Mirda, že už jsou na cestě a brzy dorazí.

Na fotce: Jirka Hodeček autor: Tomáš Valenta

Na fotce: Miroslav Hrdý autor: Tomáš Valenta

Na fotce: Tomáš Valenta autor: Jirka Hodeček

Uvědomili jsme si, že vlastně nemáme párky, které jsme si chtěli udělat a tak jsem poprosil Mirka, ať nějaké po cestě koupí. V osm hodin mi zvoní telefon, kluci jsou tu a tak jsme jim šli naproti. Petr Bambousek vytáhl jeho fotobrašnu na kolečkách, což vzbudilo dosti úsměvné komentáře na jeho osobu a batoh. Váté písky bývají totiž přezdívány „Saharou Moravy“ a písek je tu opravdu všude. Ani nevím, jestli mu kolečka vydržela až na místo, kde jsme si rozdělali stany. Jediné co vím je, že na cestě ztratil jeden svůj sandál. V „kempu“ jsme si posléze uvědomili jeden menší zádrhel. „Máte někdo oheň?“ ozvalo se z davu. Jelikož jsme všichni nekuřáci, oheň neměl nikdo, zatímco hlad všichni. Začalo obviňování, kdo za problém může, mně a Jirkovi bylo naznačováno, že je to naše chyba… S Jirkou jsme však věděli, že je to chyba jejich, a víme to doteď :-D. Nakonec se Jirka s Petrem obětovali a vydali se směr auto a poté směr Strážnice, kde koupili pro jistotu hned dva zapalovače. Dobrá zpráva, Petr našel jeho ztracený sandál, máme zapalovač, máme párky a tak hurá do opekání. Co čert nechtěl, špekáčky spadly na písčitou zem a tak musely dostat studenou sprchu v kelímku s minerální vodou, naštěstí neslazenou (ale perlivou :-D). Musím dodat, že párky byly výborné a my konečně zaplnili naše žaludky.

Po vytoužené večeři jsme zalehli do svých spacáků a šli na kutě. Noční cvrlikání cvrčků a krásné ticho narušovalo jen hlasité chrápání jednoho nejmenovaného člena expedice. Jirka během pokusu o spánek plánoval atentát na Ondru, jelikož jsme se domnívali, že to byl on. Chudák Ondra se málem vypravil do fotografického nebe nevinně.

Na fotce: Ondřej Prosický, Petr Bambousek

V 5 hodin ráno se ozval budík. Všichni věděli, co to znamená a i přesto jsme já a Jirka vyrazili na lov jako první. Zatímco jsme žhavili závěrky našich zrcadlovek, ostatní se ještě probouzeli (jen Ondra běžel v trenkách zkouknout kudlanku, kterou jsem objevil). A tak začal lov. Ze všech koutů Vátých písků se ozývaly zvuky závěrek doprovázených blýskáním blesků. Fotili jsme celé hodiny, dokud nás neporazilo nesnesitelné vedro a hlad. Ondra, Petr a Mirda se vydali na oběd do nedaleké vesnice, zatímco já s Jirkou šel zkusit štěstí na ještěrku zelenou. Teplo nás unavilo dříve než jsme čekali a nakonec jsme usoudili, že máme nafoceno vše, pro co jsme přijeli (krom Pakudlanky jižní, Ploskoroha pestrého, Stepníka rudého a Chrousta mlynaříka :-D). Bohužel kluci byli pořád pryč a vlak nám jel co nevidět, tak jsme museli odjet bez pořádného rozloučení se, což nás hodně mrzelo.

Na fotce: Petr Bambousek autor: Jirka Hodeček